AI není jen budoucnost. Pro malé firmy je to otázka přežití.

Průzkum AMSP ČR odhalil znepokojivý paradox: 80 % procent majitelů firem tráví čas operativou, přestože právě AI by je z téhle smyčky mohla vysvobodit. Jenže na její zavedení chybí — čas. Eva Svobodová, generální ředitelka AMSP ČR, vysvětluje, proč nestačí vědět, že AI existuje, co hrozí těm, kdo čekají — a jaký první krok udělat ještě tento týden.

Váš průzkum ukazuje, že majitelé firem tráví 80 % času operativou. Jak z téhle pasti ven?

Tato ‚past operativy‘ je pro malé firmy začarovaným kruhem. Podnikatelé tráví přes 80 % času e-maily, administrativou a koordinací lidí, což jim bere kapacitu na zavedení nástrojů, které by jim právě s touto operativou mohly pomoci. Cesta ven vede přes změnu mindsetu – vnímat zavádění AI nikoliv jako další úkol v kalendáři, ale jako onboarding ‚nového digitálního zaměstnance‘. Na začátku to vyžaduje investici času, podobně jako zaučení člověka, ale výsledkem je, že analýza, která dříve trvala tři týdny, je hotová za dva dny. Pomoci může externí odborník, který přijde do firmy, procesy zmapuje a ukáže konkrétní místa pro automatizaci.

ChatGPT zná 82 % podnikatelů, ale většina neví, jak ho propojit s vlastními procesy. Čím to?

Problémem není informovanost, ale tzv. ‚nedostatek fantazie‘. Mezi vědomím, že technologie existuje, a schopností ji zasadit do vlastního byznysu leží hluboká mezera. Mnoho firem se zasekne u ptaní se AI na otázky jako u ‚chytřejšího Googlu‘, což vede k nerealistickým očekáváním nebo zklamání. Skutečný zlom nastává, až když podnikatel přestane klást otázky a začne zadávat konkrétní úkoly. Je to rozdíl mezi vyhledáváním a delegováním práce. Jakmile firma vidí první praktický úspěch, třeba u tvorby článků nebo maker v Excelu, bariéra nedůvěry padá.

Pětina mikropodniků a OSVČ téma AI ignoruje a věří, že se jich transformace netýká. Co je čeká?

Tento ‚spánek v analogu‘ může být pro nejmenší hráče fatální. Data ukazují, že digitalizované firmy rostou výrazně rychleji než zbytek trhu. Pokud firma ignoruje AI, nevědomky si zadělává na obrovský technologický dluh. Konkurenční tlak pociťuje už 43 % trhu a jde o ‚závod ve zbrojení‘. OSVČ, kteří AI neimplementují dnes, budou zítra konkurovat někomu, kdo má o 30 % nižší náklady na administrativu a reaguje rychleji. V době rostoucích nákladů a tlaku na ceny může být tato neefektivita v horizontu pár let likvidační.

Zavádějí české firmy AI spíš se strategií, nebo metodou pokus-omyl — a záleží na tom?

Trh se dělí na dvě podobně velké skupiny. Zhruba třetina firem už k AI přistupuje strategicky – mají vyčleněné rozpočty (častěji ty střední, 46 %), odpovědné osoby a měří přínosy pomocí KPI. Druhá skupina sází na živelnou iniciativu zaměstnanců. A ano, zásadně na tom záleží. Živelné používání bez pravidel umocňuje u firem pocit technologického zaostávání a otevírá otázky bezpečnosti dat. Naopak tam, kde je AI součástí strategie a má podporu vedení, hlásí 60 % uživatelů velmi dobrou zkušenost a měřitelné úspory v řádu statisíců korun.

Co by měl majitel malé nebo střední firmy udělat jako první krok k AI — tento týden, ne za rok?

Majitel nesmí být brzdou, ale tahounem. Prvním krokem je najít si v týmu jednoho nadšence, ‚AI ambasadora‘, a dát mu prostor k testování. Majitel by měl vzít jeden konkrétní úkol, který ho nejvíc pálí nebo mu trvá nejdéle, a zkusit ho delegovat AI. Stačí i malý úspěch – například nechat si od Fireflies udělat zápis ze schůzky nebo v ChatGPT připravit strukturu prezentace. Důležité je nepouštět se do teorie, ale začít hned s praxí. Jakmile firma pocítí úlevu na jednom procesu, získá motivaci pokračovat dál.